Víte, že...
Na rozdíl od konkurence naše závěrečné zprávy o geologickém průzkumu obsahují i doporučené geomechanické vlastnosti zemin pro výpočty a podmínky založení staveb!
Cesta Himálajemi, kudy turisté moc nechodí, z údolí Nubra do Lehu, Ladakh, Indie
červenec 2010
Většina cestovatelů zahajuje svoji návštěvu indických Himálají příjezdem do Lehu, který je hlavním městem provincie Ladakh [Země horských přechodů]. Základním problémem je se z Lehu „posunout“ někam jinam; možností je celá řada... Vzhledem k tomu, že jsme tentokrát do Himálají vyrazili pouze dva, doprava pronajatým autem se jevila ekonomicky velmi nevýhodná.
1)
Do údolí Nubra, do městečka Hunder jede autobus pouze několikrát za týden, a tak jsme zvolili v Indii netradiční dopravu - autostopem. Naše cesta probíhala od začátku července. Za městem s celudí „Nubra“ jsme chytili auto se skupinkou vojenských expertů a přes nejvyšší motorizované sedlo na světě - Khardung La (5358 m n.m.) byli dopraveni až do osady Diskit. Odtud jsme pokračovali autobusem až do Hunderu. Samotné údolí Nubra je široké několik km vyplněné převážně říčními sedimenty. V místech, kde fouká silný vítr dochází dokonce k vyfoukávání jemných pískových frakcí a ke vzniku písečných dun. Z Hunderu se stoupá vzhůru k jjv. kolem úzké říčky, která prochází pod příhradovým ženijním mostem. Dezorientované turisty bez problémů nasměrují vojáci provádějící stráž mostu před případnými teroristy z blízkého Pákistánu. Za železným mostem si říčka razí cestu úzkým kaňonem, kde je velmi obtížné najít vhodné místo na stanování. Současně stěny kaňonu jsou budovány málo zpevněnými říčními sedimenty a hrozí skalním řícením. Indové se již několik roků pokoušejí v údolí vybudovat širokou cestu, kterou by se mohla dopravovat vojenská technika, avšak vybudování cesty je ještě „během na dlouhou trať“. Nám se podařilo najít vhodné místo pro stan asi po 2 hodinách cesty na písčitém náplavu vedle rachotící říčky.
2)
Ráno jsme vyrazili po budované cestě, která však asi po hodině chůze náhle skončila neodstřelenou skálou vysoko nad kaňonem řeky. V době nízkého vodního stavu by bylo možné „soutěskou“ projít, nikoli však během naší návštěvy. Vzhledem k tomu, že lidé žijící výše proti proudu komunikují s údolím během celého roku, musí existovat nějaká jiná cesta... Nastal nám i jiný problém, rychle začala nám docházet voda a kromě říčky v údolí není jiný zdroj. Kdo se nebojí, může pít vodu z řeky „okořeněnou“ desinfekcí... Od přírodní překážky jsme se vrátit asi 500 m po proudu, na čež jsme našli čerstvé pozůstatky koňských exkrementů a tenkou stezku mezi kameny vedoucí směrem do prudkého svahu. Cesta nás vyvedla nad údolí a zhruba po kilometrovém pochodu jsme se opět dostali na dno kaňonu. Dál jsme pokračovali kolem řeky po pravém břehu. Od městečka Hunder se říčka proti proudu poněkud rozšířila a zmohutněla, takže ani její slabší přítok poblíž vesnice Wachan nebylo možné přebrodit. Naštěstí se objevili dva domorodci, kteří nám ukázali dřevěný mostek asi půl km proti proudu. Nyní se začalo údolí rozšiřovat, začaly se objevovat malá políčka a první domečky osady Dok Yohma. Zde jsme byli pozváni na čaj a nakonec u Ladačanů i přenocovali.
3)
Cesta do sousední osady Dok Gogma trvá necelou hodinu, odtud pokračuje dále po nevzhledných morénových polích. Kolem poledne se ráz krajiny změnil - přišli jsme na svěží zelené pastviny, po kterých se proháněla stáda skotačících yaků. Nocovali jsme na loučce kousek od říčky. Říčka mne poněkud překvapila: vzhledem k tomu, že jsme byli asi den cesty od nejbližších ledovců, kulminace přitékající vody v řece nastala až kolem třetí hodiny noční. Během večera a začátku noci stoupla hladina řeky asi o patnáct cm, takže jsem ji po celou noc bedlivě sledoval. Na některých místech růst hladiny způsobil až vylití vody z břehů. My jsme naštěstí žádné problém neměli.
4+5)
Celý další den jsme šli po zelených pastvinách až k místům, kde začíná led a sníh. Během naší cesty jsme nepotkali žádného turistu a ani cesta přes sedlo Lasirmur La (5151 m n.m.) po sněhu a ledu nebyla „prošlápnutá“. My se vydali po levém břehu říčky avšak z důvodu nutné aklimatizace a nepříznivého počasí jsme se další den posunuli pouze asi o 100 výškových metrů, kde jsme našli zřejmě poslední místo před sněhem. Další den jsme vstali ve tři hodiny ráno, abychom cestu po sněhu a ledu vzhůru do sedla a potom i dolů překonali ráno, kdy je sníh zmrzlý, neboří se a nehrozí propadení do ledovcových trhlin. Nejprve jste se drželi po levém břehu zamrzlé říčky, ale po té jsme se přesunuli napravo. Cesta po sněhu a ledu do sedla nebyla příliš obtížná, použití maček a cepínu bylo vhodné avšak ne nutné. Kde přesně sedlo leží jsme netušili... Ledovcové trhliny jsme téměř nepozorovali, neby byly sevřené či velmi úzké. Navázání na lano nebylo nutné. V sedle jsme byli asi po čtyřech hodinách pochodu kolem 9. hodiny. Ještě před sedlem samotným se sníh začal nepříjemně lepit do maček, což zpomalovalo pochod. Sedlo jsme objevili úplně vlevo relativně širokého ledovcového údolí, bylo označeno kamennými „mužíky“ a modlitebními vlaječkami, ty však nejsou z údolí vidět. Ze sedla jsme postupovali po levé straně svahu po sněhu a asi až po hodinovém pochodu sestoupili do údolí. Další cesta byla obtížná po bořícím se sněhu a ledu na březích vodního toku. Často jsme také skákali po kamenech v říčce a brodili z jedné strany na druhou. Posléze bylo důležité držet se po levém břehu, kde je možné využít úzké cesty až do odpoledne. Avšak u levostranného přítoku, který brání dalšímu postupu, je nutné překonat řeku a další cesta do Phyangu vede po pravé straně. Vesnice Phyang je relativně dlouhá avšak nově upravené cesty umožňují relativně rychlý pochod. Nocovali jsme v poloprázdné turistické ubytovně Hidden North, kam jsme dorazili kolem šeté hodině večerní.
6)
Ráno jsme sešli do místního kláštera, avšak mniši vyčkávající návštěvu nadřízeného nás s prohlídkou odbyli velice rychle. Do Lehu jsme se přepravili místní dopravou.
Na závěr: trek z Hundaru do Phyangu patří mezi nejkrásnější a současně nejopuštěnější v Ladakhu. Během cesty jsme nepotkali žádného turistu, který by nám kazil dojem z hor, a dokonce přes sedlo jsme si prošlapávali vlastní cestu. Celá cesta nám trvala včetně dopravy z Lehu do Hundaru a potom z Phyangu do Lehu sedm dní. Za dobrého počasí mohou fyzicky zdatní a aklimatizovaní turisté celou cestu zvládnout za dobu o den kratší.