Kavkaz, výprava kolem Elbrusu a výstup na Elbrus, 2007

...
Naše „velkolepá výprava“ za vrcholkama Kavkazu samozřejmě nazačala dnem odletu, ale již mnohem dříve. Že bychom mohli jet na Kavkaz vymyslel Akim, když jsme se vydali hrát volejbal a zjistili, že na turnaj nejsme přihlášení. V hospodě se potom už domluvil zbytek. Abychom byli v pohodě, pokusili jsme se alespoň trochu trénovat... Akim se navíc stal kuřáckým abstinentem. Také bychom rádi poděkovali našim sponzorům (Tilak, a.s., Zajo, s.r.o., Tenton, s.r.o., SG Geotechnika, a.s.), bez jejichž materiální pomoci bychom nebyli schopni výpravu tak dobře připravit.

0)
S Dančou jsme vyrazili z Brna kolem 15:00 směr Praha. Ubytko bylo domluvené u strýce na Ruzyni. Hned v Praze se vyskytl 1. problém: Dana zapomněla ledovcové brýle...

1)
Ráno jsme všichni v pořádku dorazili na letiště a po odbavení jsme mohli usednout do připraveného letadla do Moskvy. Zde jsme si nechali den na prohlídku... Na letišti se nám podařilo chytit bus do města. Cesta trvala cca 1 hod k nejbližší stanici metra. Po 3/4 hodinové frontě na lístky jsme mohli nasednout a vydat se hledat naše ubytování. Ubytko zařídil Puky v jakémsi malém hostelu úplně v centru města. Podívali jsme se na Rudé náměstí, ale protože už byl večer, památky se zavíraly,... Chvíli jsme bloudili po místě, nakupovali piva a potom vyrazili do Českého domu. Byl zavřený, ale hned vedle Slovenský premával. Notně znaveni alkoholem jsme se dostali na ubytvání, kde jsme Akim, Filip a já (Istvan) neodolali noční Moskvě a otevřeným „magazínům“ a vyrazili ještě pařit. Spát se šlo až k ránu.

2)
Ráno jsme se vydali do Kremlu, nestudenti platili 300 rublů, studenti 60 :-). Podařilo se nám dostat pouze na architektonický okruh. Památek stačilo, odubytovali jsme se a hurá na letiště Sherementevo 1 (vnitrostátní). Do Min. Vod jsme dorazili s drobným zpožděním. Velmi zajmavá je příletová hala (tak si asi představím příletovou halu někde v divočině v Africe :-)). Nemilé bylo, že nás neočekával Osman (majitel kempu Elbrusu), kde jsme měli domluvené ubytování a zařízení pobytových formalit. Naštěstí jsem přesvědčil někoho jiného, kdo nás za 500 R/os odvezl do města Elbrus (smlouvat se nedalo). Na místo jsme dorazili asi o půl 11. v noci a ubytovali se (1 noc u Osmana 70 R/os.).

3) neděle
Ráno bylo počasí nic moc, ale alespoň nepršelo. Vydal jsme se pěšky kolem silnice do vesnice Čeged pod kopcem Elbrus. Cestou nás chytil déšť, a tak nebylo nic vidět. Zpět jsme alespoň někteří jeli taxíkem. Smlouvání mne fakt baví:-)) Večer se popíjelo s Osmanem. A také jsem se trochu nepohodl s Martinem. Naštěstí moudřejší (Martin) ustoupil. (pozn. Dana – když má někdo v hlavě tak jsou jakékoli argumenty na nic...)

4)
Konečně všední den a my mohli vyřídit registraci pobytu. To nám za drobnou úplatu vyřídil Osman. Asi v poledne jsme se tak konečně mohli vydat do kopců. Samozřejmě předtím byla dlouhá diskuze zda jít směr dolina Irík nebo Adir-su. Naštěstí jsme se vydali správně... Kolem 16.hod nás potkala malá bouřka a pak už jsme šli v mlze :-(

5)
Nocovali jsme v krásném ledovcovém údolí. Bylo kupodivu na nadmořskou výšku 3000 m pěkně horko. Ráno jsme chtěli překonat první skalní hřbet, proto jsme se rychle vydali po jediné cestě, co byla k dispozici. Celý den jsme se škobrtali a škrábali v suti a na vrcholku zjistili, že jsme zřejmě ve špatném sedle a na druhé straně je pro nás nepřekonatelný ledovec plný trhlin. Vrátili jsme se a nocovali asi 200 výškových metrů nad předchozím táborem.

6)
Ráno bylo opět krásně a my se vydali hledat správnou cestu. Tu jsme nenašli, tak jsme se plahočili morénou směrem k ledovci, co uzavíral údolí. Z ledovce jsme měli krásně přímý výhled na vrchol Elbrusu. Ze sedla nad ledovcem jsme sešli na ledovcové plato, kde jsme si mohli vyzkoušet, jak se chodí po ledovci (na laně a s mačkama samozřejmě). Pěkně svítilo sluníčko, sníh byl těžký a šlo se blbě. Většina lidí se alespoň trochu spálila. Nocovali jsme na květinové louce pod malým ledovým splazem kousek od trojice Rusů v údolí říčky Subaši.

7)
Ráno bylo opět krásně. Naše cesta vedla dolů kolem Subaši až k soutoku s Mukelou (okolo které jsme chtěli původně jít). Po krkolomném překročení řeky jsme stoupali vzhůru směr sedlo Syltran (3 441). Fakt „pěkná“ cesta :-( Ale zdolali jsme náš první vrchol - Syltran. Z něj byl nádherný rozhled na široké okolí a hlavně na Syltranské jezero pod námi. Ubytovali jsme se u jezera. Po studené koupeli, jsme šli fotit reklamní fotky a tak trochu „blbli“. Večer sme byli pozváni do sousedního tábora dvou horolezců Rusů a jejich psa – alpinisty:-) Prý lezou i se psem IIb :-), to neumíme.

8)
Protože kluci měli málo jídla, byli jsme nuceni sejít do údolí a odmítnout pozvání na společný výstup na vrch Mukel (3 888). Po 3 hodinách a něco jsme vyhladovělí dorazili do vesnice V. Baksan, kde jsme zjistili, že hospoda ,na kterou jsme se tolik těšili, není :-(. Najedli a napili jsme se alespoň v místních magazínech. Místním taxiautem se naše výprava dostala zpět do kempu k Osmanovi. Osman večer pořádal jakousi slavnost se svými známými (vysocí státní úředníci, vojáci a podnikatelé) a já (jakožto vedoucí výpravy) jsem byl pozván též. Stálo to zato... Žrádla a chlastu nepočítaně. Nakonec jsem byl nucen přivést i Danu (mimochodem na zábavu jsem byl opětovně pozván tak, že Osman obcházel v půlce noci kemp vyvoláva moje jméno, dokud jsem nevylezl...)

9)
Ráno jsme se vydali na Elbrus!! Ale hned u lanovky se strhla pěkná bouřka, která zmařila všechny naděje. Potom jsme celý večer a noc popíjeli s místníma „mafiánama“. Aktivnější část výpravy jela ještě dopoledne na výlet do D.Baksanu. Od jiných turistů jsem se dozvěděli, že to zde není tak úplně růžové. Dva dny po nás přepadli „banditi“ jinou českou výpravu nocující v dolně Irik. Martinovi (kámoš od Akima) hned první noc v kempu ukradli batoh. A policajt, který přijel dovyšetřit okolnosti přepadení v Iriku a zdržel se na večeři, „vybuchl ve svém autě“ (přežil, ale přišel o nohu). Byla to prý pěkná šlupka, ale já spokojeně znavený alkoholem spal.

10) neděle
Ráno jsme se vydali na 1-denní výpravu na Čeged. Jeli jsme lanovkou do první stanice. Bylo mi fakt zle, ale nakonec jsem se na vrchol Čegedu (3 361) vydrápal. Byl odtud pěkný výhled na Elbrus. Dolů do údolí jsme z výletní restaurace svezli lanovkou dokonce zdarma.

11)
Výprava na Elbrus podruhé...
Jeli jsme lanovkou do 2.stanice (Mir 3 870). Přece jen se celý den plahočit v suti a lávě nemá cenu. Lístek na 1 lanovku stál 160 R)os (tzn. 4 x 160 R)os). Z Miru jsme potom stoupali až do Priutu 11. Než jsme přišli do Priutu, bylo hezky, ale pak jen samé mraky. Trochu jsme se pokusili aklimatizovat, ale až na Pastuchy (4 690) jsme nedošli. Bydleli jsme v pěkné sněhové ohradě, kterou z okolních sněhových zásob vybudovali Ukrajinci (ty jsme potkali v sedle Irik). Noc byla šíleně studená zejména protože dost foukalo.

12)
Budíček byl v 1:30, ale protože strašně fučelo, odložil se výstup na další den. Celý den jsme se jen tak poflakovali.

13)
Je trochu paradoxní, ale o výstup jsme se pokusili 13.den. Kompletně jsme vyrazili cca ve 2:45 k vrcholu (stany jsme nechali stát a nepotřebné vybavení zde zanechali). Byl pěkná zima, sníh byl zmrzlý a na rozdíl od včerejšího dne se mi šlo jaksi blbě. Fotit bylo fakt za trest, odhadem zde bylo tak –20°C. Kolem 5. ranní jsme byli na Pastuchových skalách. Potom se stoupá asi 500 výškových metrů vzhůru a pak po traverzu. Daně bylo blbě, myslel jsem, že se nedostane ani do sedla mezi vrcholy; Puky na tom také nebyl nejlíp, tak jsme se ploužili vzadu. Cestou do sedla (po rovině) jsme se naučili s Danou „dýchat“ a situace se dost zlepšila. Je třeba dýchat hodně rychle, potom má člověk dost kyslíku a není mu zle. V sedle (5 416) tu před 4 rokama a 1 dnem zahynula česká výprava vedená synem od taťkovy sestřenice. S Danou jsme vystoupali k vrcholu, počasí nám přálo... Puky se pomalu sápal za námi. Na západní (vyšší) vrchol (5 642) jsme dorazili asi v 10:30. Focení bylo za trest stále, ale výhledy byly kouzelné. Po „užití si vrcholu“ jsme šli dolů – občas se i klouzali po zadku. Teď se hodil cepín na brždění. Dole pod vrcholem všechno tálo a byla pěkná břečka. Rychle jsme se sbalili a utíkali chytit posldní lanovku do údolí. Obratně se mi podařilo „ukecat“ lanovku z „Barel bivaku“ do Miru z adarmo (ušetřili 5x160 R). Hydroš se Šárkou šli něco před námi pěšky. Všichni jsme se na Elbrusu pěkně spálili... V magazinech v městě Elbrus se nakoupil chlast a večer se slavilo. Bylo také co, nestává se všem výpravám, že vrchol zdolají (ač je výstup docela snadný).

14)
Ráno se nám vstávat vůbec nechtělo. Poněkud chyběla motivace. Vrchol jsme už dali... Odpoledne kolem 16. hod jsme se konečně odhodlali k výpravě údolím Adil-su k „Zelené gastinici“. Toto je trek odkud se pořádají výpravy na okolní pěkné kopce (v gastinici je šíleně komárů.)

15)
Protože jsme se večer nějak nedohodli, ranní výprava v 10:00 na Gumači byla opravdu dost nepřipravená (nějak se nikomu nechtělo, vyšli jsme pozdě). Spíše jsme si šli zachodit po opravdovém ledovci mezi trhlinama. Dorazili jsme asi do půlky cesty a Šárka prohlásila, že padají laviny a nikam nejde. Pár ledů spadlo, ale to je normální, když svítí sluníčko... Večer jsme se šli koupat do jezera. Opět ledárna a navíc ještě s komárama.

16)
Opět se rozhořela diskuse co dělat. Šárka má zřejmě ráda kemp a teplou sprchu, protože stále po tom toužila. Naštěstí ostatní tuto potřebu plně nesdíleli a tak jsme šli do údolí Šelda... Odpoledne se zatáhlo a začalo pěkně „chcát“. Pršelo celou noc...

17)
Ráno ještě pršelo, ale pak přestalo. Asi už nás mají hory dost. Den odletu se blížil a tak jsme sešli do údolí a pokusili se dostat do Nalčiku – hlavního města Kabardinsko-Balkarské republiky. Rozvodněný Baksan strhl kus svahu za vzniku pěkného sesuvu, který přeložil koryto řeky. Divoká voda potom strhla kus silnice a nedalo se projet; nakonec jsme se do Nalčiku přece jen dostali (na 3x a kus pěšky). Ubytování jsem domluvil v místní ruské domácnosti přes jednoho policajta na autobusovém nádraží. Nechali nám k dispozici ? domu. Město nic moc není, ale alespoň jsme večer zapařili.

18)
Ráno Puky z podivných důvodů rychle utíkal s prostěradlem do koupelny, kterou asi hodinu okupoval... Asi toho vypil moc :-)) O půl 11 nám jel vlak do Min. Vod. Cesta ubíhala pomalu, jediné co nám zpříjemnilo cestu byl nákup jízdenek. Protože nás bylo hodně a jeli jsme daleko, dostali jsme asi 7 metrů lístků (různé hodnoty – 1, 2, 5 R). V Min. Vodách jsme dlouho hledali levné ubytování. Nakonec jsme zakotvili v hotelu Aeroflot u letiště. Všichni nás zrazovali, že je to děs, ale už jsme neměli peníze a tak divoké to zas nebylo. Večer jsme ještě šli do města (hlavně koupit folie na batohy a „zbavit“ se zbytku ruských peněz).

19)
Odlet z M.V. byl v pohodě. Akorát jsme docela stresovali v Moskvě..., letadlo z M.V. Mělo přes půl hodiny zpoždění a my měli původně jen 2 hod na přestup. Naštěstí nás po rychlé domluvě s leteckým personálem zřízenec Aeroflotu převezl mikrobusem z 1. na 2. Sherementevo. Do Prahy jsme dorazili asi v 18. hod. Očekával nás Laďa s Ivanem a cedulí „Pozůstalí členové výpravy na Kavkaz“... Pak jsme „kalili“ na Strahovských kolejích, kde tou dobou oba pobývali.

19+1)
Do Brna jsme se vydali vlakem cca ve 3 ráno … a celý den prospali.